Jídelna se stala nově součástí trvalé expozice zdejšího muzea a pochází z počátku 20. století z domácnosti Jaroslava Frimla (1930-2003), orlickoústeckého rodáka, houslisty a soukromého žáka Mistra Jaroslava Kociana. Nábytek v secesním stylu s neoempírovými prvky je ze dřeva – masív v kombinaci s dýhovým dřevem a se šelakovou politurou mahagonové barvy.
Soubor se skládá z trojúhelníkového příborníku, stříbrníku a rozkládacího jídelního obdélného stolu se šesti židlemi, čalouněnými kůží. Doplňují jej kuřácký stolek, dvě kožená křesla tzv. "klubovky", podlahové hodiny, podstavec na květiny, trojrámeček na fotografie a trojdílná zástěna (paraván) s výšivkou na hedvábí s motivem vodních ptáků a rostlin na vodní hladině.
Skřínky a stolek jsou kryté mramorovou deskou, dvířka a nohy stolů zdobena intarzií. Nábytek byl vytvořený v roce 1908, o čemž svědčí pamětní zápis z 18.02.1908. Vyrobila jej továrna na nábytek Sigmund Oppenheim, Praterstrasse 30, Wien II.
VÍDEŇSKÁ SECESE A MODERNA 1900-1925
Na přelomu 19. a 20. století byla Vídeň hospodářským a kulturním centrem středoevropského prostoru sahajícího od Tyrolska po Bukovinu a od Hercegoviny po Slezsko. Zdánlivě stála stranou všech významných kulturních center, jakými byly v té době Paříž, Mnichov, Brusel nebo Londýn. Přesto se právě ve Vídni zrodily nové koncepty, které od základů přehodnotily architekturu, hudbu, psychologiii, dějiny umění a designu. Pod křídly geniálního pedagoga a architekta Otto Wagnera se postupně profilovali představitelé vídeňské secese a moderny. Spolek Wiener Secession, jeho vůdčí postavou byl Gustav Klimt, chtěl překlenout propast mezi uměním a skutečným životem. Hnutí Arts and Crafts a práce Charlese R. Mackintoshe měly rozhodující vliv na vznik Wiener Weerkstätte (Vídeňská dílna) rok 1903. Architekti se stávají designéry nového stylu – navrhují vše od stavby po nábytek, šperky, sklo, textilie, kovové náčiní. Činnost Werkstätte představovala po tři desetiletí nejvyšší standard uměleckořemeslné produkce v oblasti skla, kovových předmětů, nábytku, šperků i módních látek. Stavby architektů sdružených kolem Wiener Secession se začínají krátce po roce 1900 objevovat i u nás. Významný podíl moravských a českých rodáků na tomto obrodném procesu (Sigmund Freud, Adolf Loos, Josef Hoffmann, Gustav Mahler, Josef M. Olbrich, Leopold Bauer, Robert Musil a další) se odrazil v pronikání vlivů zpět do provinčních koutů monarchie.
